Dobrá rada nad zlato
aneb
nebojte se zeptat: info@evatalska.cz
Co Vás trápí?
… klouby ?
Před dvěma měsíci jsem prodělal artroskopii pravého kolene a poté plastiku předního zkříženého vazu. Po operaci se zdálo, že koleno rozhýbu, ale teď nejsem schopen si popoběhnout, protože koleno pořádně nepokrčím ani nenapnu a po chvilce bolí. Hraju od dětství fotbal, nikdy jsem neměl problémy s třísly nebo zády, jen před pěti lety jsem si vyhodil to pravé koleno a tím to začalo. Jak bych mohl dostat kloub do normálu?
Často si myslíme, že koleno bylo stvořeno k tomu, aby se donekonečna pokrčovalo a natahovalo, ve vašem případě běhalo a vykopávalo (a dávalo góly). A když mu to nejde, hledáme způsob, jak jeho rozsah pohybu v předozadní rovině zvětšit. Jenže s biomechanikou kolenního kloubu to není tak jednoduché a existují minimálně tři úrovně, které určují schopnost kolene využít maximální flexi a extenzi. Z úcty k místní tradici si dovolím srovnání s pohybem dřevěné loutky: způsob a ladnost pohybu loutky určuje její herec. U vás fotbalisty je to nervový systém, který …
se učí koordinovat nároky, které vy po něm žádáte a už několik let fixujete. Je to především preference a schopnost dolních končetin (kopová a odrazová). V tomto ,,naprogramování“ a kopovém stereotypu je ukryta odpověď, proč jste si tehdy vymknul koleno a nezlomil kotník a proč pravé místo levého. Na této úrovni je třeba začít s pooperačním kolenem pracovat. Herec dává loutce i duši. Váš loutkař již pět let chrání koleno před dalším vymknutím, podle čehož vcelku nevědomky a k horšímu upravujete svůj fotbalový um. Když chceme s loutkou nakročit, stačí loutku držet ve vzduchu a zatáhnout za správný provázek. U člověka, který stojí na dvou a svou osu musí proti gravitaci permanentně zajišťovat proti pádu, se při nakročení rozbíhá proces stabilizace páteře, ramen, kyčelního a kolenního kloubu, kotníků. A to pozor – oboustranně, takže ve hře není zdaleka jen svalová výbava pravého kolene. Pevnost a mechanika kolínka dřevěné loutky je otázkou řezbářské pečlivosti, důmyslnosti a volby materiálu. Pevné a zároveň dynamické koleno člověka ale potřebuje především souhru pohybu čéšky, tahu čtyřhlavého stehenního svalu - zejména vnitřní hlavy (vastus madialis) a zadních hamstringů. A nakonec ještě jeden vykřičník: po artroskopiích a plastikách se významně omezuje rotace holenní kosti vůči stehenní a schopnost kolene rotovat ve své podélné ose je nutné co nejdříve obnovit. Snad loutkářští mágové prominou, ale tato rotace je triumf lidského kolene nad dřevěným.
Chtěl jsem se zeptat na bolesti lokte, které se mi s různou intenzitou opakovaně vrací. Absolvoval jsem čtyři obstřiky, vždy s dočasným účinkem a nyní mě bylo doporučené měsíční znehybnění lokte sádrou. Mám vedoucí (sedavé) zaměstnání, ale snažím se jezdit na kole, lyžovat, chodím po horách… Nevím, proč mě loket bolí, odmítám operaci a tak jsem přistoupil na fixaci sádrou. Co si o tom myslíte?
Hned na úvod si neodpustím logickou poznámku k prapůvodu Vašeho dotazu: jak to, že neznáte příčinu bolestí svého lokte, když právě z této příčiny byl již aplikován obstřik a doporučena operace či sádrová fixace? A dále poznámku odbornou: pokud jste sportovní typ, snažíte se trávit volný čas akčně a pohybem a přesto se bolesti lokte vrací, pak existuje několik ,,krompáčů“ na vykopáni zakopaného psiska…Ve valné většině je bolest lokte…
otázkou poruchy úchopového stereotypu, tedy mechanismu uchopování předmětů. Během něho se v daném časovém sledu zapojují okohybné svaly, svaly páteře (zejména krčních úseků), ramenního pletence (zejména triceps paže), předloktí, zápěstí a nakonec svaly dlaně a prstů. Vězte, že Váš hrníček s kávou registruje i bránice a pánevní dno. Na počátku takového svalového zapojení je motiv pohybu, cíl úchopu v daném prostředí. Ve Vašem případě došlo zřejmě k narušení této posloupnosti, vytvoření chybného úchopového stereotypu a tím k přetěžování některých ze struktur loketního kloubu. Jinými slovy předpokládám, že ve své kanceláři máte vlastní židli a stůl, ke kterému usedáte, abyste sáhnul po hrnku s kávou, počítačové myši, tužce nebo mobilu. Tedy nesčetněkrát za den poručíte horní končetině ,,uchopit!“. Je podporován mechanismus tohoto pohybu a to za každých okolností – když jste nachlazený, když zapíjíte vztek z neúspěšného jednání, když telefonujete a přitom spěcháte na oběd, když se těšíte na poslanou fotku v mailu a nejde internet, když máte nízkou židli a bolí Vás za krkem nebo je zase průvan a mrznou Vám nohy. Tento pato- mechanismus jste tak zafixoval, že jej zapojíte i v momentě odpichu na lyžích nebo u řidítek na kole. Obávám se, že sádrová fixace, která může pomoci od akutní bolesti, zpětně podpoří tuto (nejen) svalovou disharmonii. Zvláště ve Vašem případě vedoucího pracovníka, kdy budete po mozkových závitech, zaměstnancích, krční a bederní páteři a lokti chtít dohnat vše, co měsíc zůstalo ladem... Dalším krompáčem může být i nervové zásobení paže z krční pleteně, lymfatický systém ruky nebo souvislosti s pánví a dolními končetinami, zvláště kolenními klouby. Doporučuji použít elegantní tape (popř. jednoduché obinadlo) předloktí, pozměnit ,,pracovní terén“ (ergonomie sedu), nabídnout Vašemu lokti jiný režim pohybu (posílení tricepsu paže, péče o stabilitu krční páteře, aj.) a nebát se relaxovat (pohyb není vždy léčivý).
Jaký typ potravinových doplňků či preparátů na artrózu byste doporučila? Mám problémy hlavně s pravým kyčelním kloubem, dle rtg se jedná o pokročilou artrózu a tak bych chtěl toto onemocnění zmírnit a v rámci možností oddálit termín operace výměny kloubu za umělý.
Ptáte se v období zvelebování a opečovávání zahrádek, v době mulčovací kůry, muškátů a vrčení benzínových sekaček, pěstění zelených koberečků před domem. A tady se nechám inspirovat k odpovědi: najdeme-li v na kraťounko ostříhaném zeleném trávníku nějakou nežádoucí rostlinu, narušující dokonalý vzhled ,,golfového“ povrchu, označíme ji plevelem. Už už utíkáme pro účinnou chemikálii, která musí zaručeně a navždy zlikvidovat neřáda, aby se potem vysekaný trávníček opět vesele zelenal. Ale proč plevel a proč zahubit? Dáte přednost pestrobarevnému trávníku s běžně rostoucími léčivkami, jakými jsou třeba sedmikráska, jitrocel či pastuší tobolka? Nebo Vám více lahodí plocha monolitycky a uměle vyzelenalého koberce? A tak je to i se zaručenými preparáty a ,,kloubodrinky“. Artróza především…
není nemoc. Lékařská obec a výrobci chemikálií na zdraví ji pouze za nemoc označují. Stejně jako každá jiná rostlina než ta, která neladí oku zahradního architekta, není plevelem. Artróza je přirozenou součástí mechaniky kloubu, která se rozvíjí už od mladých let v důsledku jeho různorodého používání a ,,materiálového“ opotřebování. I ten mizera plevel je přirozenou součástí a důkazem biodiverzity přírody. Jinak řečeno: nelze žít bez artrotických kloubních změn, tak jako nelze mít trávník bez plevelu. Je to jen otázka naší představy o životním komfortu, o respektování přirozených dějů našeho těla jakou je bolest, kterou zejména v pokročilých stádiích lékaři popisujeme. I když chemikálií postříkáme pouze jeden plevel, tyto ,,icidy“ nezapůsobí jen na něj. Jejich houfné používání má leccos společného s úrodou ovocných stromů, hmyzem nebo alergiemi. I složení preparátů, tak jako jejich výrobci, nemohou nikdy tušit, že právě Váš kyčelní kloub vpravo je ten nejplevelnější a zázračně a pouze ten uzdravovat. Mám na mysli do ztracena zmiňované vedlejší účinky. Doporučuji zanechat požívání chemikálií a hledat příčinu bolesti jinde než v lékařském pojmu arthrosis, zvláště jedná-li se o pravostrannou, tedy asymetrickou záležitost a začít respektovat limity zatížení Vašich kyčelních kloubů. Ona i ta zahrádka plná žížal a bzukotu je možná lepší než sterilně mlčící trávník.
...záda ?
Absolvovala jsem několik hodin lekcí Pilates a Zumby , líbilo se mi to, ale rozbolely mě záda a tak teď cvičit nechodím. Myslíte, že by to mohlo být tímto druhem cvičení? Jak souvisí Zumba s Pilates?
Doporučuji se na tuto otázku zeptat spíše Vašeho instruktora cvičení a k tomu jen pro zajímavost vyslídit, jestli i on má nějaký zdravotní problém. Pokud jde o Zumbu a Pilates, je to pohádka o dvou řemeslnících: Bylo nebylo…
jedno české řemeslnictvo. Instalatér Pepík od Lužánek a pan Vonásek, též instalatér z Míškova. Oba pracovali houževnatě a podle svého přesvědčení a snažili se udělat vše, co zatopeným rodinám a popraskaným trubkám na očích viděli. Pepík byl sympatický chlapík, vždy oblečený v pěkných modrákách, původně vyučený zedník, který se k instalatéřině dostal díky svému kamarádovi. A páč to s lidmi uměl a měl patřičný vercajk i reklamu, instaloval kdeco ku spokojenosti domácností i své živnosti. To Míškovák Vonásek byl zase hubeňour, který toho moc nenamluvil a i když o něm lidé říkali, že je to podivín, prý mu šla práce pěkně od ruky. Přestože Pepík měl práci udělanou za jeden den a večer měl čas i dukáty na pivko s kamarády, ten Vonásků pracoval i celý týden, od rána do večera. A jak dny utíkali, lidé si začali o řemeslnících šuškat: Pepíkovo opravené potrubí začalo protíkat a nejedna rodina mu vyhubovala, že je nepoctivý a že takto se řemeslo nedělá. Zato práce Vonáskova byla pečlivá, bez poruch, trubky a domácnosti se na něj jenom smály a jeho Ančí mu každou neděli mohla zadělat na tvarohové buchty. Jaký byl rozdíl mezi Pepíkem a Vonáskem? Jednoduše v přístupu k práci a lidem. A tak je to i s instruktory Pilates a Zumby a s Vašimi bolavými zády. Pokud tyto lekce navštěvujete pravidelně, pak pohyb, kterému se tam učíte, Vás ovlivňuje a ,,opravuje“ Vaše tělo a instruktor je ten, kdo zodpovídá za poctivost řemesla. Stejně jako byl Vonásek chlapem od fochu, tak i instruktor Pilates či Zumby by měl být profesionál a dobře vědět, co ve svých lekcích učí a ,,opravuje“ a posléze zda je pro Vás taková pohybová náplň vhodná. Dle mého se dva styly vylučují a razím heslo, že Pilatesovec Zumbu neučí a hlasuji pro pana Vonáska, který se držel svého kopyta. Vede mě k tomu i ta skutečnost, kdy přibývají pacienti se zablokovanými zády či bolavou krční páteří po absolvování Pilates a Zumby. Není tedy asi problém v náplni cvičení, spíše jako v přístupu k Vašemu držení těla a dispozicím, profesionálním řemeslu a také, co si budeme povídat, k dukátům.
Trpím už dlouho bolestmi v kříži, doktor a rehabilitační personál tomu říkají bolesti v esíčkách, více vpravo. Už několikrát jsem měla ultrazvuk právě na ty esíčka (kombinovaný se cvičením) a mám pocit, že na mě tato procedura nijak zvlášť nepůsobí, necítím žádný efekt a proto i o něm pochybuji. Jaký účinek má mít takový ultrazvuk? Jaký je vůbec rozdíl mezi ultrazvukem používaným na rehabilitaci a tím, který se používá třeba u gynekologa?
Jak už název napovídá, jde o zvuk, který naše ucho není schopno zachytit. Ovšem umí jej zachytit naše měkká tkáň, jakou je svalovina, vazivo, stěny cév nebo nervy. Jde přesněji o mechanoterapii, zvuk je totiž forma mechanického vlnění, které při přesně určených parametrech dokáže rozkmitat i docela malé místo na našem těle a tímto rozkmitem provádět subjektivně nezaznamenatelnou mikromasáž. Hlouběji uložené struktury, ke kterým se erudovaná ruka terapeutova hůře dostává, se pak jemně zahřívají a uvolňují. Za takový ultrazvukový wellness jsou zvláště vděčné…
spoušťové body, které si v měkkých tkáních vcelku netušeně i při křížových bolístkách nosíme. Naopak postup non lege artis a taky postup zcela bez efektu je například aplikace ultrazvuku na kostěnou strukturu, nastavení špatné frekvence při ozvučování nebo nedostatečně dlouhé doby aplikace. U gynekologa platí, čím kratší doba ozvučování tím lépe, viďte ženský?! A není potřeba ani žádného mikroteplíčka. Spíše bych to viděla na studený obklad na čelo. Zde jde o docela jinou fyziku, o ultrazvuk diagnostický, který lékaři pomáhá k vyšetření děložní sliznice, vaječníků nebo k návštěvě u miminka v bříšku. Efektem takového mechanického vlnobití je především obraz na displeji počítače, návštěva cukrárny po úspěšně přežité preventivní prohlídce, nikoliv teplo pod ultrazvukovou hlavicí. Nejsem příznivcem ultrazvuku aplikovaného při křížových bolestech do oblasti SI skloubení, skloubení mezi lopatami pánevními a kostí křížovou. Nejen že tuto oblast lze považovat spíše za kostěnou strukturu krytou docela tenkými a citlivými měkkými tkáněmi, ale zároveň je otázkou proč ozvučovat místo, kde sice pacient popisuje bolest, ale kde z odborného hlediska a s největší pravděpodobností příčina bolesti nebude. Pociťujete-li bolesti více u pravého SI skloubení, rozkmitala bych sousedy o poschodí výše: spoušťové body v oblasti hrudní páteře, lopatky (u Vás pravděpodobně pravé) nebo šíje. Tam budou ultrazvukové vlny výborným pomocníkem terapeuta, přinesou úlevu a pozitivní efekt
Chtěla jsem se Vás zeptat, čím by to mohlo být, že mě pořád bolí kostrč? Bolest se ozve vždycky když dlouho stojím nebo sedím. Dříve jsem vrcholově sportovala (volejbal), teď mám nejradši turistiku a cyklistiku. Ovšem kostrč mě teď bolí i při delší chůzi či jízdě na kole a tak jsem docela bezradná.
Pro diagnostiku a radu snad nemusíme chodit příliš daleko - naše maminka čeština praví: ,,chvíli neposedí“. V tomto úsloví se snoubí dvě zajímavé podoby přetížení, hezky česky: ,,musí to odsýpat“ a ,,vzala nohy na ramena.“ V minulosti Vás nenechala v klidu kariéra vrcholové sportovkyně, dnes je to bolestivá kostrč, která Vás zvedá ze židle. Zdá se, že…
jste svoji psychiku už v mládí nastavila na pohyb, dynamiku a výkon a toto nastavení přetrvává dál, přestože to není zapotřebí. Soustavná chůze a jízda na kole může být hlouběji vzato útěkem před (nebo za?) míčem, soupeřem, tichem, mobilem, sebou samotnou… A proč nohy na ramenou? Troufám si odhadovat, že vedle zakrnělého ocásku Vás nenechá v klidu bolest krční páteře nebo hlavy. Jakpak by ne, když symbolicky i fakticky vzato nohy nesete na své šíji. Představte si hluboce předkloněného člověka s nohami na ramenou a ozžejmí se Vám extrémní podoba sedu, do které se při jízdě na kole modelujete: hlava v předsunu, zaoblená hrudní páteř, vtažený pupík, podsazená pánev, přetěžující oblast bránice, horních porcí břišních svalů, třísel a konečníku. Netrápí Vás nohy do ,,x“, ochablé spodní bříško nebo únik moči? Pokud ano, máme důkaz chybného držení těla, narušené aktivity pánevního dna a chodidel. Jízda na kole pro Vás tedy nemusí být špatnou volnočasovou aktivitou, je jen třeba se ke kolu, sportu a svým nárokům zcela jinak ,,po(za)stavit“. A nakonec úsloví o komáru a velbloudovi: co když jde jen o měkčí sedadlo nebo speciální cyklistické kalhoty?
…bolest hlavy ?
Od narození mého druhého dítěte, tedy třetím rokem, mě trápí náhlé a nevyzpytatelné návaly bolesti hlavy a bloky krční páteře, které někdy přejdou až v pálení jedné poloviny tváře, brnění zubů, kolenou a rukou, kdy jsem roztřesená, nespím, je mi na zvracení, jsem unavená a bez nálady. Stále hledám mezi neurologií, ortopedií a rehabilitacemi nějakou pomoc. Docházím i k psycholožce a na skupinovou psychoterapii, která mi zatím jediná pomohla. Kdybych neměla dvě malé děti, které mě trvale zaměstnávají a nutí nějak fungovat, skočila bych z okna, abych zahnala ten třes a bolesti. Mohla byste mi poradit co s tím?
Ve Vaší krátké ale komplikované anamnéze není lehké vystopovat příčinu, ovšem jsou tu jisté legendy, které nás mohou navést na ten správný Ostrov pokladů. Existuje jedna velice složitá mapa hlavových nervů, z nichž právě nerv trojklanný (nervus trigeminus) by mohl být tou cestou k truhle plné zlata a zdraví. Symptomy, které popisujete, připomínají stav, kdy…
je tento nerv blokovaný. Ano, známe spíše ,,bloklou bederku či krk“, které lze pomocí vcelku běžně dostupných manipulačních technik během několika vteřin uvolnit. S blokádou nervu to však není tak snadné. Plavba k tomuto bloku začíná v mozkovém kmeni a pokračuje několika nebezpečnými úžinami v nitrolebečních prostorách směrem na jihojihovýchod, do míst v blízkosti nosních dutin, úst a krku. Zde bych se vylodila a pomocí tzv. neurální manipulace, zahájila pátrání po pokladu, ztracené kondici a náladě, kterou tento hlavový nerv tolik ovlivňuje. Tato manipulace je ale v našich mořích praktikována a respektována velmi zřídka. Obvyklejší a pro Vás také vhodná je akupunktura a veškeré relaxační techniky, které sledují především uvolnění prostoru čelistního kloubu, ústní dutiny včetně zubů, uší, lebečních kostí nebo měkkých tkání v oblasti zátylku (př. klasické měkké techniky hlavy, reflexní masáž, Alexandrova nebo Feldenkraisova metoda, Kraniiosakrální terapie). Vzhledem k počátkům Vašich stavů se nabízí i průzkum ostrovů kostrče nebo žaludku. I když se jedná o jiné mapy docela vzdálených oblastí, všechny dohromady vytváří jeden globus lidského těla a lze jimi pomocí nervových drah proplout od severu k jihu, od západu na východ. K tomu nepotřebujete vždy jen odborníka - superledoborce, stačí i vlastnoručně vyrobená papírová lodička, která uveze všechny členy posádky, celou Vaši rodinu. Je třeba zvolit kapitána, kuchaře, kormidelníka a směr plavby... Jde o Vaší roli v rodině, o rodinné vztahy obecně, sílu plachet a teplo v podpalubí. Doporučuji tedy doplnit zásoby v přístavu psychosomatického lékařství.
Včera jsem dokončila sérii osmi rehabilitací v jednom soukromém rehabilitačním zařízení. Procedury mi doporučil ortoped, když jsem za ním přišla s bolestmi hlavy. Dnes bolest hlavy sice nemám, ale nemohu pohnout hlavou doprava, mám úporné bolesti v zátylku, pomáhá mi jen leh na zádech. Nemohu pochopit, proč po tolika procedurách, které jsem denně absolvovala, jsem najednou v tak zoufalém stavu, který mě přinutil vzít si neschopenku v práci. Lékaře jsem znovu navštívila a ten mi po obstřiku opět předepsal rehabilitaci. Můžete mi to nějak vysvětlit, popř. poradit?
Odpověď na Váš dotaz by obsáhla jednu velkou románovou trilogii. První díl bych nazvala ,Makovice k prasknutí aneb diagnostika a terapie bolesti hlavy“ a doporučila bych jej především Vám, terapeutovi, popř. ortopedovi, který o Vás pečoval. Příčin bolesti hlavy je totiž přemnoho a jde o tak významný signál organismu, že je třeba jej diagnostikovat obzvlášť důsledně a ošetřovat velmi jemně a pečlivě. Bolest hlavy totiž nesouvisí…
pouze s krční páteří, ale i se stavem chrupu, s kostrčí, s plochonožím, se změnou atmosférického tlaku, s hospodařením s tekutinami v těle, cévním i hormonálním systémem, spánkem, s ergonomií sedu v práci atd. Tento díl románu by však zřejmě nebyl bestsellerem, protože Váš příklad dokazuje, že etiologie takových problémů, důkladný kineziologický rozbor, včetně aspektu Vašich každodenních činností a psychické pohody, jaksi ,,netáhne“. O to atraktivnější by byl díl druhý s názvem ,,Jak zrehabilitovat rehabilitaci aneb teorie a praxe v současné české péči rehabilitační“. Pokud bychom žili v USA, už už byste kontaktovala právníka a sepisovala žalobu na dané zařízení, které poškodilo Vaše zdraví. I když jsme v Čechách, není pochyb o tom, že se o poškozování zdraví vskutku jedná. Technologické možnosti lékařů, dostupnost odborné literatury nebo počet terapeutických metodik rostou, ovšem paralelně s nimi se umenšují běžný lidský přístup, smysl a účel léčebného postupu a srozumitelnost a ochota s pacientem komunikovat. Konečně poslední díl pomyslné trilogie ,,Lékař, pojišťovna, pacient aneb komu zvoní hrana?“ by pojednával o záhadě, kterak se zdraví pacientovo lukrativním zbožím stalo. Váš akutní stav je přirozený důsledek organizovaného přetěžování organismu, despektu k úrovni a vnímání bolesti a podhodnocení času, který je třeba pro působení a vstřebání účinku procedur. Z toho důvodu buďte prozřetelná a ptejte se, proč kterou proceduru a terapii máte absolvovat a nebojte ,,se ozvat“. Nyní doporučuji týden klid na lůžku, přerušovaně chladit oblast šíje a pokud máte v blízkosti někoho, kdo Vás má rád, ať Vám tuto oblast zklidní intenzivním hlazením (nejde o masáž, ale o tzv. hlazení dle Hermachové).
…neurologická diagnosa?
Chci se Vás zeptat, jak dlouho by se měla používat antidekubitní matrace u pacientů po mozkové příhodě? Jde o mého 67-letého otce, který před dvěma lety prodělal příhodu a poté byl půl roku hospitalizován. Hlavně díky dekubitu, který se mu dělal v oblasti kříže, jej lékaři nechtěli propustit do domácí péče. Ten se však podařilo vyléčit a otec je už 3 měsíce doma. Je schopen se s mou pomocí posadit, ovšem nechodí, na lůžku tedy tráví všechen čas. I když se otce snažím polohovat a cvičit s ním, nechci, aby se dekubit znovu objevil a matraci neodkládám. Lékaři ji doporučují používat doživotně.
Dovolím si Vás seznámit s mojí teorií ,,parantile“. Nebojte, nejde o přírodovědně fyzikální přednášku o parapleti a tarantuli. Je to zkratka tří slov - paradox antidekubitního lehátka. Jak název napovídá, antidekubitní lehátko (podložka, matrace) se používá proti vzniku nebo zhoršování již vzniklé proleženiny (dekubitu), která je velkým strašákem zejména nemocničních zařízení v době imobilizace pacientů nejen po cévní mozkové příhodě (CMP). Lehátko se v různých variantách a intervalech nafukuje, tudíž je měkké a inkriminovaná místa dlouhodobě ležícího pacienta nejsou vystavena takovým tlakům jako u lehátka klasického. Vznik, dobu a úspěšnost léčby dekubitu však…
ovlivňuje především věk, předchozí zdravotní stav a zejména ,,metabolická“ kondice pacienta. Ta je daná funkcí trávícího nebo imunitního systému, která jde ruku v ruce s rozsahem postižení mozku (jak velký je především motorický, tedy pohybový, deficit). Pro dokreslení jednoduchý příklad ze života: pokud trpíme zácpami, tak je nám nevolno, jsme nevrlí a naše kůže ,,nemá zdravý vzhled“. Jsme-li zdraví a soběstační, sáhneme po projímadle, masírujeme břicho a nebo se vydáme na dlouhou procházku. Jenže jak je to u imobilního? Kde je tedy paradox? Praxe mi ukázala, že právě ona měkkost a zdánlivá pohodlnost antidekubitního lehátka je problém. Lehátko díky ní sice zabraňuje dekubitům, ovšem zabraňuje i spolehlivé a bezpečné opoře těla a tím i kvalitnímu nácviku základních pohybových dovedností. Hned (a následně co nejčastěji a doživotně) po iktu je třeba neúnavně podporovat motilitu střev, aktivitu svěračů pánevního dna, imunitní systém a tím odolnost vůči kožním defektům tzv. vertikalizací pacienta. Vertikalizace je jen souhrnný odborný název pro nácvik soběstačnosti ve ,,vetikálních antigravitačních“ polohách v sedě či v stoji. Na konci toho všeho je posílení motivace a sebevědomí člověka, který se po CMP ocitnul v tak komplikovaném stavu. Opět příklad ze života: zkuste jednu noc spát na velmi měkké matraci. Kromě toho, že pro bolest zad zřejmě nedospíte rána, se horko těžko vysoukáte nahoru. Nebudete se mít totiž ,,jak a o co“ opřít. Jinak řečeno - antidekubitní lehátko léčí dekubity, jenže zároveň omezuje oporu nutnou pro pohyb, který by vznik dekubitů potlačil. Vám a Vašemu otci doporučuji především intenzivní pohybový trénink na pevném lůžku (nácvik pohybu hlavy a pánve na lůžku, přetáčení a posazování na lůžku, vstávání z lůžka), který vyřadí jakoukoliv obavu ze vzniku dekubitů.
… menses ?
Chtěla jsem se zeptat na bolesti zad při menstruaci. Beru již 3. rokem hormonální antikoncepci, protože jsem vždy na začátku menses trpěla velkými bolestmi v kříži. Poslední půl rok opět trpím křížovými bolestmi, ale spíše mezi období menses. Nevím tedy, jestli má smysl antikoncepci brát, když se bolesti opakují.
Nedávno jsme si připomněli upálení Mistra Jana Husa, středověké upalování vůbec a tak má odpověď bude taky tak trochu kacířská a čarodějnická: Když pán Bůh stvořil ženu, stvořil menstruaci. Ať žijeme v pravěku, ve středověku, na zemi nebo na Marsu, ať trpíme každý měsíc úpornými bolestmi v kříži či nikoliv, od Oné chvíle je menstruace podstatou ženství a nic s tím nenaděláme. V hlavách středověkých inkvizitorů mělo (nejen) ženství…
blízko k ďáblu a báby kořenářky, které ,,netradičně“ léčily neduhy spojené třeba s menstruací, početím dítěte nebo opakovanými potraty, byly čarodějnice vhodné jaksi…na podpal. Trend současné gynekologie mě tento způsob uvažování připomíná. Jen nezapaluje hranice, ale doporučuje hormonální antikoncepci. Tyto pilulky především nejsou analgetikum - lékem proti bolesti, ale mají hlavně zabránit koncepci, početí. Tedy uměle nastaví v těle ženy takové hormonální regule, aby menstruace a období mezi nimi probíhaly pro Vás a pro lékaře bezproblémově a "tradičně". Nabízí se podotázka, jestli Vaše bolesti v kříži s menstruací vůbec souvisí. Hledání příčiny bolestí zad nejen při menstruacích znamená respektovat bolest jako cenný a nezbytný signál Vašeho těla. Správný průběh menstruace je bezprostředně závislý na situaci v pánevní oblasti - prostoru pro umístění a pohyb vaječníků a vejcovodů, stavu pánevního dna a kyčelních kloubů a také na funkci hypofýzy, velitele produkce hormonů. Zapomínáme na souvislost s bederní páteří (segment L2), ledvinami nebo operacemi slepého střeva a žlučníku (srůsty, jizvy, atp.). Ejhle, jsou tu i psychologické a sexuologické aspekty. Je ovšem snazší označit problematickou menstruaci za nemoc a léčit ji pilulkami. Pokud se Vaše bolesti znovu objevily i při dlouhodobém (!) užívání antikoncepce, je zřejmé, jaký smysl má její užívání. Tak, krucifix, proč tenkrát Pánbíček obdaroval ženu těmito trampotami? Protože moc dobře věděl, jak velký triumf to něžnému pohlaví přinese.
… nohy ?
Zajímal by mě Váš názor na operaci haluxu u nohy. Váhám totiž, jestli ji mám podstoupit, protože i když mám problémy s výběrem bot, palec je citlivý, občas silně bolí a lékař jiné řešení nenabízí, tak nevím, jaké následky operace bude mít.
V zásadě nejsem příznivcem těchto operací. Hallux valgus, vbočený palec nohy, je totiž následkem, nikoliv příčinou a pokud tento následek ,,opravím“ a uměle změním v pomyslný ideál, vytvořím tím opět a pouze další často horší řetězec již ,,neopravitelných“ následků. Jednodušší je to třeba s auťákem v garáži, které má pomačkanou karosérii. Miláčka vezmu do autoservisu (nezapomeňte na peněženku!), chvíli počkám a…
když se zadaří, mohu zase spokojeně brázdit silnice. I hallux lze odevzdat servismanům na opravu, jenže pak už nelze chodit tak jako předtím. Stejně jako tvar karosérie nebo typ motoru je následkem vývojové technologie automobilismu, která sleduje rychlejší a výkonnější vozítko, tak nový - pro nás deformovaný - tvar palcového kloubu je výsledek fixované poruchy držení těla, změny dechového stereotypu nebo zapojení pánevního dna, které jsme si ,,technologicky vyvinuly“ během předchozích několika let. Náš chytrý řidič pohybu, mozek a centrální nervový systém (CNS), tedy vyvine jedinečný hallux pro zvýšení stability a adaptability nožní klenby. Tato deformita nohy je silně podmíněna geneticky, ovšem její rozvoj si sami odstartujeme často již v útlém věku (psychomotorický vývoj, operace) a pokračujeme pubertou (hormonální aspekty, módní výstřelky včetně bokovek či vysokých podpatků) a následným životním stylem (pohyb, strava, zaměstnání). Takže pokud do tohoto dlouhodobě vytvářeného terénu operativně zasáhneme, náš řidič se s tím horko těžko vypořádá. Z praxe mohu potvrdit bezprostřední biomechanickou souvislost palcového ,,kotníku“ s kolenními klouby, krční a bederní páteří, z hlediska reflexologie konexi s funkcí štítné žlázy nebo bránice. Tyto vztahy se po onom ,,servisu“ (různé druhy korekčních operací kloubu) neblaze projeví. Navrhuji prevenci a méně razantní postupy, které sice vyžadují delší čas a větší úsilí, ale komplikovaná biomechanika těla a řízení pohybu (CNS) jsou schopny tuto elegantní inovaci lépe zahrnout do ,,vývojové technologie“ našeho chodidla - pružného a zároveň opěrného pilíře chůze nebo běhu. Důležitá je podpora příčné klenby nohy vhodnou obuví (popř. korekcí v obuvi), uvolnění všech drobných kloubů nohy, zpytování svědomí stran intenzity a druhu pohybu a péče o dolní končetiny včetně kyčelních kloubů.
Dá se něco dělat s plochýma nohama v dospělosti?
Jistěže dá. Ovšem ze zkušenosti se ptám: máte opravdu ploché nohy? Co to slovo vlastně znamená? V praxi používám spíše termín dysfunkce nohy nebo porucha její funkce. Nohu nemáme jen na kopání do míče či plotu souseda, ale především na to,…
abychom chodili po dvou a vzpřímeně a mohli naplňovat evoluční úděl homo sapiens. Noha detekuje terén, po kterém jdeme, vysílá obrovskou škálu důležitých informací našemu mozku a mozek na oplátku jí. Tím se umíme vypořádat i s tak křivolakým a nevábným terénem jakým je například městský chodník na jaře... Noha je svojí složitou geniální strukturou uzpůsobena k odrazu při běhu a skoku. Spolu s rukama je termoregulačním článkem našeho těla atd. Takže nohy se Vám mohou zdát ,,ploché", ovšem při chůzi nebo běhu tyto složitosti třeba velice dobře zvládají, jsou schopny plnit svoji funkci a tudíž není proč je podezřívat. Jinak řečeno - není co léčit.,,Plochost“ tedy nepovažuji za nemoc ani diagnosu, ale jako ustálený výraz pro jejich tvar. Spíše sledujte únavnost nohou, zvýšenou potivost, otoky, otlaky chodidel, charakter případné bolesti. A hlavně - nohy jsou zrcadlem páteře, vnitřních orgánů a životního stylu! Málokdy nás napadne souvislost s bolestmi zad nebo hlavy, s obuví nebo zaměstnáním. Přitom zde často vězí zakopaný pes.
... péče o dítě
Chtěla jsem se zeptat na problém s nožkami u mé tříleté dcery. Má ploché a kolena do ,,X“. Na doporučení ortopeda nosíme již čtyři měsíce vložky do bot, které mají zvýšenou podélnou klenbu, aby prý naváděly k chůzi po vnější straně a tím srovnaly i kolena. Zatím nepozoruji u dcery změny, spíše naopak. Co byste doporučila?
Přestože každé přirovnání pokulhává, k odpovědi použiji příběh o chlapci s motýlem: jeden malý chlapec od rána pozoroval kuklu motýla. Dlouho sledoval, jak se z kukly klubou křídla budoucího otakárka. Chlapec byl zvědavý na barvy a velikost motýlích křídel, jenže…
se mu do večera nechtělo čekat. Po obědě vzal pinzetu a sám pomohl křídlům na svět. Jenže z kukly vytáhl křídla pomačkaná, bez barev, neúplná, nevyvinutá. Kukla se už nemohla stát motýlem a zahynula. Tedy - vše má svůj čas a svoji podobu v dané chvíli. Plochonoží Vaší dcerky v tomto citlivém období (období kukly) přirozenou a jednoznačnou nutností pro další optimální vývoj dolních končetin (křídel) a k jejímu plochonoží s ,,ixovkami“ (odborněji genua valga) nelze diagnosticky i léčebně přistupovat stejně jako u dospěláka. Pokud nebyla potvrzena některá z patologií ve smyslu deformity nohy (motýlu narostlo jen jedno křídlo, s kterým se však lze naučit létat), vrozené vady kolen nebo kyčelních kloubků (křídla se nevytvořila vůbec a motýl bude jen chodit), pak stélka do bot v této chvíli je pinzetou nedočkavého chlapce. Suma sumárum: aby nožky získaly ten správný tvar a byly zdravé především z pohledu psychomotoriky a neurofyziologie, stačí Vaše i lékařská trpělivost a kvalitní pevná dětská obuv bez jakékoliv korekce do bot. A taky kupa naběhaných metrů v lese za veverkami a v trávě za otakárky.
Mám dotaz k lehátkům pro kojence: jedná se o lehátko, které nelze upravit do rovné polohy a naše dvouměsíční miminko v něm opravdu rádo odpočívá i usíná. Když je přenesu spícího do postýlky, budí se a pláče. Změní se něco, pořídím-li ,,ergonomičtější“ lehátko? Kolik času by mělo miminko trávit v takto tvarovaném lehátku? Opravdu nerada bych mu přivodila nějaké psychomotorické problémy nebo mu křivila páteř apod. Na rozdíl od předešlých dnů se nyní snažím pobyt miminka v lehátku snížit na minimum. Odkdy je bezpečné nechávat dítě v lehátku déle? Často se uvádí, že by miminko mělo trávit dost času v poloze na bříšku. My to praktikujeme pouze při cvičení doporučeném pediatrem. Jak často dítě na bříško pokládat?
Milá maminko, svojí odpovědí Vás nepotěším, stejně tak i prodejce lehátek. Dvouměsíční dítě není totiž tak náročné jak si my dospělí myslíme a ke svému vývoji vědu o technických parametrech nepotřebuje. Od narození mu stačí 3P: rovná postýlka, středně měkká postýlka a prostorná postýlka. Dnešní moderní ,,tvarování“ do lehátek, autosedaček nebo tzv. vajíček postrádá z hlediska psychomotorického vývoje jakoukoliv ergonomii, zvláště pleteme-li si…
autosedačku s kolébkou v době surfování na Netu nebo úložnou ve vozíku hypermarketu. Někdy však věru není zbytí: dítě by nemělo v lehátku setrvávat déle než dvě hodiny denně. Ve zbytku dne platí plaváčkova pravidla plus podnětné a motivující prostředí, tedy hra. Zkusme si zpívat a hrát s panenkou přikurtováni v lóži sci-fi designu! Nešetřme mluveným slovem, teplou náručí, klidem pro vydatný spánek a pokojíčkem v žaludku. Nejen dvouměsíční dítě prahne po motivaci a prostoru k rozvoji své základní motoriky, aby mohlo v souvislosti s vývojem mozkové tkáně uplatňovat zdravé motorické programy. Sem patří schopnost opory páteře, ramenních a kyčelních kloubů nebo bránice, zpracovávání dotekových, čichových a chuťových zpráv pro mozek, rozvinout vztah ke svým nejbližším. Pobyt v přeměkkých různě tvarovaných lehátkách ve frontě na desetiminutovku v soláriu takovou motivaci postrádá. Pokud má miminko plačtivé období bříškobolů a prdíků, pak je fenyklový čaj a poloha na bříšku vhodná. Avšak v době spokojeného brumlání dítě tuto polohu nepotřebuje, pouze v rámci hry, kterou by mělo být i doporučené cvičení. Dítě nejlépe ví, kdy se má na bříško otočit a co nevidět (kolem 5. měsíce věku) Vám to pomocí oněch programů excelentně předvede. Neformujte jej do poloh dospělců, dejte mu čas na vytvoření kvalitní tzv. centrované polohy vleže, vsedě a na čtyřech. Změny a fixace těchto poloh se často neobejdou bez pláče a Vaší velké trpělivosti
Chci se zeptat, proč se dávají kojencům tzv. balíky plen? Není to přežitek z minulých dob?
Ptáte-li se na důvod a význam tzv. široké balení dětí, jedná se o stále účinnou a aktuální metodu podporující zdravý vývoj kyčelních kloubů. A jakým způsobem? Představme si mělkou skleněnou misku a kouli, která do misky volně zapadá…
Houpeme-li zlehka s miskou, koule se v ní vrtí, ale nevypadne. A naopak. Položíme kouli na zem a přikryjeme jí miskou. Zemí naštěstí houpat neumíme, zkusme se tedy opřít shora do misky a budeme na ní pomocí koule balancovat. Když ale část okraje misky ulomíme a vložíme do ní kouli, ta z ní po rozhoupání ulomeným okrajem vypadne. Opřeme-li se do země o misku, pod kterou je koule, tak nám v jisté chvíli zase ulomeným okrajem vyklouzne ven a balancovat nelze. Vše jsme zkoušeli na suchu, ale jak bude pokus vypadat, když misku s koulí ponoříme do vody? A teď vyměníme misku za jamku v pánevní kosti a kouli za hlavici kosti stehenní. Onou vodou bude voda plodová. Dokud se miminko koupe v plodové vodě, nedělá si spolu s rodiči a doktory žádné starosti s tím, jak se chová jamka vůči hlavici. Během nitroděložního života se ale formují jejich základy, které se musí po narození dotvořit tak, aby vznikla nosná a funkční kloubní struktura. Takže ,,na suchu“ se dítko, rodiče a doktoři stávají kvalifikovanými designéry. Musí se společně vypořádat s tím, aby jamka (miska) měla nejprve zacelené okraj, tedy vystavěla tzv. stříšku pro hlavici kosti stehenní. V opačném případě hrozí to, že koule z misky vypadne a dojde k luxaci kyčelního kloubu. K tomu se tedy využívá plenka, která má formující vliv - udržuje hlavici ve správném úhlu vůči jamce (v centrovaném postavení). Proto je vhodné preventivně balit již od prvních týdnů života. A když se začne dítko stavět na čtyři a pak na dvě, musí se vypořádat s gravitací. Jamky v rámci psychomotorického vývoje potřebují zdravě balancovat na hlavicích jeho kyčelních kloubů. Zde už je dobré další široké balení konzultovat s lékařem. A ptáte-li se na typ plenek pro takový účel, pak bezkonkurenční jsou bavlněné, dnes už velice dobře tvarované a komfortní pro používání.
Komentář paní Mgr. Jana Herákové, www.iride.cz:
Dotaz by bylo dobré více specifikovat, protože je příliš obecný a široký. Termín ,,balík plen“ mě totiž není jasný. Důležité je si uvědomit rozdíl mezi plenkováním, z mého hlediska používáním moderních látkových kalhotkových plen, a širokým balením, tedy asi balíkem plen myšleným dotazovanou paní. To jsou dvě odlišné věci, protože i látkové plenky moderního stylu mohou být natolik úzké a tenké, že žádný balík plen prostě nevytvoří (a tím pádem se žádné tvoření stříšky nekoná).
Řešíme problém, proč se naše devítiměsíční dcerka příliš dlouho "tulení" neboli plazí, přeplazí i schody, ale všechno tahá přes ruce a nezapojuje kolena, špičky prstů má do stran. Schody vyleze, ovšem problém vidíme v těch kolenou a v nezapojování bříška. Asi jsme to způsobili hladkou podlahou. Zkoušíme polohu na čtyřech, v ní ale dlouho nevydrží a spadne na ústa do oblíbené polohy, ve které se hodně prohýbá v zádech. Preferuje pravou stranu a vcelku neochotně se přetáčí. S pediatrem jsme toto na osmiměsíční prohlídce řešili, dle něho je vše v pořádku, jen doporučoval motivovat k lezení po čtyřech.
Z hlediska psychomotoriky Vašeho dítěte si nemyslím, že jde o závažný problém, ovšem je tu náznak špatného zapojení dolní poloviny těla. Tulenění je typické pro období kolem 7. měsíců věku, které pokračuje v průběhu dalšího měsíce bočním sedem (vzorec šikmého sedu). Tento sed je startovní a přechodnou polohou do lezení po čtyřech. Kvalitní lezení po čtyřech lze očekávat mezi 9. a 10. měsícem. Zatím bych tedy nijak nepátrala po intenzivní terapii v podobě Vojtovy metody, problém může tkvět v poradenství, edukaci, debatě s Vámi rodiči, nikoliv v nálepce Nemocné dítě hodné léčby. Krátká anamnéza dcerky mi připomíná čerstvý termín v naší branži "syndrom plovoucí podlahy": …
syndrom znamená soubor symptomů (příznaků) a ,,plovoučka“ je každému jistě známá apartní podlahová krytina. Každému? Ne tak docela. Děti, které nastartují hned po porodu svůj vývoj na zemi, kde platí nám dospělým už jasné fyzikální zákony, a jsou rok po narození zcela závislé na prostředí, které jim nabídneme, tuto studenou klouzavou půdu neznají. Kráčí-li dospělák po zledovatělé cestě, po které den předem nebezpečně uklouznul, nejpravděpodobněji se tomu místu podruhé vyhne. Tuší totiž, že by si mohl ublížit. Dítě netuší, že si ublíží, bude-li se denně klouzat po podlaze. Nikoliv tak, že by spadlo na zem; ze země se ještě nezvedlo, takže není kam padat. Ale hrozí mu nebezpečí ,,sklouznutí“ do chybného motorického programu v rámci vývojové kineziologie. Plovoucí podlaze chybí třecí síla a odpor, které by ho ,,zvedly od podlahy“, nemá důvod (stimul) snižovat své těžiště dalším vzpřimováním a zvolí jednodušší program bruslaře s bruslemi na vnitřní straně kolen a pánvi. Rozhodně doporučuji koupit alespoň kousek koberce (3 x 3 metry), který Vám jednoznačně pomůže navést dcerku do opory o dolní končetiny jako celku. Na koberci si s ní hrajte, sami jí jděte příkladem v lezení. Dalším stimulem je i tvar velkého pružného míče. Zkoušejte na něm houpání vleže na břiše, válení sudů, slézání z míče apod. Kromě vedení do polohy na čtyřech tím eliminujete záklon dítěte, posazujete lopatky níže od uší a posilujete boční vzpřímení. Je na místě posoudit i preferenci pravé strany, což může být zapříčiněno stereotypním nošením nebo pokládáním dítěte během dne. Zde bych odkázala na manipulace dle Kiedroňové. Také typ vedení a způsob porodu (tlačení na břicho, vyvolávání porodu) zde hraje roli.
Zdroj: Chrudimský deník, Ptejte se fyzioterapeutky, 2011
